Oděvní podnik stojí i díky mně,tvrdí herec a člen Okrašl.spolku Ladislav Županič

Herec Ladislav Županič je prostějovským rodákem a svůj vztah k městu, kde prožíval dětství a mládí, vyjádřil již mnohokrát. Nedávno se stal čestným členem obnoveného Okrašlovacího spolku a k této skutečnosti směřoval i náš rozhovor.

Nedávno jste se stal čestným členem Okrašlovacího spolku v Prostějově. Proč Vás nalákalo právě toto sdružení? Kolik času Vám zbývá na dobročinné aktivity vedle herectví?

S nabídkou na členství mě oslovila předsedkyně spolku. Kývl jsem mimo jiné proto, neboť mě zaujalo zaměření spolku. Chci se podle svých možností zapojit do akcí,,,, které bude pořádat, a propagovat tak zlepšení zdravého života v mém rodném městě. Co se týče ostatních aktivit, je-li zapotřebí, chodím bezplatně účinkovat na různé dobročinné akce. Ty často moderuji tak, aby se lidé, kteří je navštěvují, na nich cítili dobře.

Okrašlovací spolek mj. kultivuje stav zeleně v Prostějově. Jak se Vám líbí současný Prostějov?

Může Okrašlovací spolek mimo jiné také ovlivnit stav zeleně v plumlovské přehradě? Prožil jsem zde kdysi nejkrásnější chvíle... Byl jsem se tam podívat vloni. Jen jsem žasl, jak je nyní zarostlá sinicemi, takže tato nádherná plocha nebyla zčeřena jediným plavcem. Jinak se mi současný Prostějov líbí, protože je pěkný a barevný. Ale jeden můj kamarád, se kterým jsem točil film o prostějovských hospodách a restauracích, mi říkal zajímavou věc, že Prostějov je město „pauz“. Já jsem se narodil ve Wolkerově ul. 21 vedle domu firmy AGES a od tohoto domu je proluka po čtyřech domcích, které zbourali. Mezi nimi byl i ten náš. Naprosto nepochopím, proč se tak stalo. Napřed tam měli Vietnamci tržnici, pak ji zrušili, pak tam bylo parkoviště a nyní je tam nevím co. Ale rozhodně tam nic nestojí, nic se nestaví. Tyhle zvláštnosti, „pauzy“, nacházíme, bohužel, velmi často.

Jak vzpomínáte na Prostějov svého mládí?

Lásky k tomuto městu jsem se , zaplaťpánbůh, nikdy nezbavil. Dodnes do Prostějova jezdím moc rád a snažím se, abych nebyl moc sentimentální. Často ale musím vzpomenout na padesátá léta, když mi bylo kolem osmi let. Tenkrát zbourali sochu Masaryka a na náměstí proti radnici byla velká demonstrace. Lidé rozbili vstupní dveře na radnici a skandovali: „Dejte nám Pobudu, ať mu dáme přes hubu „ (bývalý předseda MNV). Vzpomínám, že se Prostějov rozpadal, nikde nebyla pořádná fasáda, ale zato všude viseli portréty Gottwalda a Stalina a transparenty, které ubezpečovali ovšem, co si komunisti představovali.: „Se Sovětským svazem na věčné časy“, „Naše plány splníme“. Vzhledem k tomu, že mi bylo kolem osmi let, na to vzpomínám spíše s úsměvem... Jsem rád, že je tato doba definitivně pryč. Lidé se dnes o svůj majetek starají a na tváři města je to vidět.

Co Vás vlastně přivedlo k herectví? Chtěl jste být hercem už v dětství?

Chtěl, ale také jsem se vzhlédl v tátovi, který byl pilotem a tak tyto dvě touhy, létat a hrát, ve mně navzájem sváděly boj. Tatínek také hrál ochotnické divadlo, maminka chodila napovídat. Atmosféra herectví mě tedy provázela od dětství. Hrál jsem v takřka všech ochotnických spolcích, které v Prostějově byly. Navíc mě bavila muzika. Od gymnázia jsme měli svůj orchestr, se kterým jsem zpíval a hrál na altsaxofon. Orchestr nám vydržel po celou dobu vysokoškolského studia. Nakonec tedy, jak vidíte, zvítězilo to povolání, kterému jsem upsal celý život a kterému se věnuji dosud.

Jaké jsou vaše současné herecké aktivity?

Neodděluji jedno od druhého, tedy hraji v Divadle na Fidlovačce, v Divadle Pod Palmovkou, dokonce s Danielou Šinkorovou hrajeme v divadle v Ustí nad Labem Hellou, Dolly! Navíc mám velmi rád dabing, kterému se hodně a často věnuji. Také mám roli v televizním seriálu „Ošklivka Katka“. Hraji postavu personálního ředitele Petra Novotného, který chodí perfektně oblékaný a mám o to větší radost, že všechny obleky pocházejí z mého mateřského města – z oděvní firmy OP. Mimochodem, budova OP Prostějov stojí částečně i díky mně, jelikož jsem v době svých studií na gymnáziu dva roky po sobě vždy polovinu prázdnin brigádničil na této stavbě.

Jaké má prostějovské divadlo postavení mezi českými herci?

Velmi dobré. Vím že zkušenosti a z vyprávění, jak kolegové do Prostějova rádi jezdí. Jednak je to samozřejmě díky překrásné budově Jana Kotěry a potom díky divákům. Není lehké si je získat. Na začátku jsou vždy trochu chladnější a jako správní Hanáci váhavější, ale poté velmi, velmi vstřícní.

Týdeník Prostějovska, 7. května 2008

Článek v původní tištěné verzi najdete zde.